jak bylo v r. 2014

FolKaliště počtvrté – na jedničku s hvězdičkou

Čtvrtý ročník festivalu proběhl o víkendu 6.-7. června 2014 na již tradičním místě v údolí říčky Bělice, v obci Kaliště pár kilometrů od Humpolce na louce u Chalupy na Bělici. Letos začínal kvůli dramaturgickým přesunům půl hodiny dříve, takže já osobně jsem stíhala příjezd jen tak tak (což nesouvisí se stejnojmennou kapelou, ta vystupovala až v sobotu). S šestou večerní tedy vše vypuklo, i když někteří z návštěvníků dojížděli kvůli pátečnímu pracovnímu výkonu později. Nakonec se ale hlediště poměrně slušně zaplnilo. Prvním večerem provázela dvojice „matka a dcera“ Pavlína Jíšová a Adéla Jonášová. Zhostily se úkolu dobře, a jelikož se v programu vyskytlo několik kapel, se kterými kdysi Pavlína vystupovala, octla se několikrát i nahoře na pódiu jako zpívající host.
Zahajovala Švédova trojka, příjemná rodinná kapelka (rodiče s dcerou), která má na kontě už pár Port i přízeň publika. Hned v patách jim šel Disneyband z Liberce. Pokud máte dojem nějakého propojení s Jarretem, podobnost není náhodná, vedoucím je Martin Kadlec, brácha „jarretího“ Michala a basáka Marka Štulíra si sdílejí. Muziku ovšem hrají vlastní a rozhodně zajímavou, asi by stálo za to přemýšlet o dalším CD, první dvě už pocházejí z dost dávných dob a byla nahrána v jiném složení.

Kapela Pavlína Jíšová a přátelé se vyskytovala na Kališti v trojčlenné verzi bez Romany Tomáškové. Ovšem i ve složení Adéla Jonášová, Petra Šany Šanclová, Pavlína Jíšová zazněla spousta skvělé muziky a dámy navíc dovezly nové bilanční CD Já, písnička. Křtil dramaturg festivalu Pavel Novák, tekla slivovice a deska se prodávala ihned po vystoupení. Ostatně, všechny kapely měly možnost si hned po skončení své produkce donést placičky i zpěvníčky do přilehlého stánku a nabízet produkty nákupu chtivým divákům.

 Další jihočeskou formací večera byl Sem Tam. V šestičlenném složení Luboš Marek, Vojta Zícha, Lenka Jakschová Huszárová, Pavla Blažková, Pepa Pospíšilík, Prokop Saidl a Luboš Maškara zazněla sposuta bluegrassových tónů, ale nakonec si pozvali i sedméhona výpomoc. Ano, tušíte správně, Pavlína si se svou bývalou kapelou také zazpívala.
Příjemnou vsuvku představoval malý, nenápadný písničkář s podmanivým hlasem – Vojta Kiďák Tomáško z Lokte nad Ohří. Kromě starších i novějších písniček (nechyběl Česačů bavlny bál či Toulavej) zpestřil vystoupení i citacemi několika veselých veršovánek Jaroslava Wykrenta. Pro představu alespoň jednu: „Navzdory okolí jsem tu s dobrou zprávou. I v tom nejhorším manželství jde snídat s veselou krávou.“

 

Dokonalou tečku prvního večera vykouzlili Žalman a Spol. Předvedli, že v novém složení nezahálejí a kromě diváky očekávaných klasických hitů (Divoký horský tymián, Jdem zpátky do lesů, Rána v trávě…) se předvedli i s několika novinkami (Ticho hobitů, Nemusíš mít velký hlas, Od zimy do zimy…). Zaslouženě měli největší ohlas a několikrát přidávali. A také nezapomněli přizvat i svou bývalou Pavlínu.

Oficiální program končil těsně před půlnocí a teplý den se postupně změnil v chladnou noc, ale přítomným to nevadilo a mnozí pokračovali u ohně či přilehlých stánků v povídání a zpívání.
Sobotní sluníčko nenechalo nikoho na pochybách, že den se klube vskutku festivalově letní. Program začínal ve 14:00, takže předtím mohli ti, co zůstali od pátku, využít čas k procházce po okolí či jen tak k povídání a slunění. Jelikož festival je velice vstřícný a přátelský ke všem, vstup mají i pejsci, což často nebývá zvykem, je jasné, že se do údolí vypravují celé rodiny. Proto také pořadatelé pamatují i na děti. Ty měly možnost zaskákat si na trampolíně a vyzkoušet lezecké i silové schopnosti v lanovém centru, které již druhým rokem bylo k dispozici všem účastníkům pár metrů od chalupy v lese.

Sobotní moderování si, jako obvykle, vzali na triko manželé Jindřiška a Honza Brožovi z kapely Devítka. Každým rokem hýří nápady a letos připravili pro zpestření mezi hudebními čísly opravdu spoustu vydařených vtípků. Vyprávět se to snad ani nedá, to se musí zažít. Opilý anděl v podání Jindřišky jako cena pro Žambochy, proslov složený z úryvků textů kapely Lážo Plážo, který vypadal jako manželská hádka, či návštěva bratra Žižky… Přijeďte se příští rok přesvědčit sami.

Výkop měla na starosti kapela Passage, která byla nominována dodatečně poté, co původně plánovaný Peter Janků zjistil, že se tou dobou má vyskytovat na Portě v Ústí nad Labem. Zhostila se však svého úkolu dobře, ač s handicapem. Kapelník Martin Kasa se totiž zrovna také musel jako člen posádkové hudby nacházet na jiném vystoupení. Kapelu změny nesmí zaskočit, další už mají také ohlášenou, manželé Klupkovi už s nimi absolvují jen pár letních festivalů. Berte to jako nápovědu, kdo chce vidět Passage ještě v tomto složení, rychle si je někde najděte. Ale nezoufejte, pokud to nestihnete, kapela prý už chystá překvapení.

Dvojnásobní držitelé Anděla, Žamboši ze Vsetína, si dovezli své zbrusu nové CD, které sice už posluchačům na pár koncertech představili, ale oficiální křest proběhl až v pátek 13.6. Písně jsou laděny dost často smutně až depresivně, ale obsahují silné výpovědi. Deska je nejspíš kandidátem na dalšího Anděla. Snad nebude tak opilý jako ten, kterého jim při uvádění nabídli Brožovi v kouzelném podání Jindřišky.

Lážo Plážo z Lysé nad Labem hrají hezky a v pohodě, ale určitě ne tak lážo- plážo, jak z hledání po internetu usoudili moderátoři, kterým pátráním vyšlo, že původně slovní spojení může také znamenat pěknou křivárnu. Tu v muzice kapely rozhodně neuslyšíte.

4 zdi z Pelhřimova ve složení Hynek Pavlů, Petr Sejk, Zuzana Holubová a Petr Žižák hrají již jedenáctým rokem příjemnou folkovou muziku. Kromě toho doma pořádají pravidelné folkové večery i vlastní festiválek Mraufest. Představili hlavně písničky z loni vydaného alba Ve znamení vah.

Jen tak tak z Jindřichova Hradce také za léta hraní prošli několika personálními změnami. Když před 3 lety odcházel zakládající člen Milda Vokáč, mnozí nevěřili v pokračování. Sympatický Pavel Jarčevský to ale nikdy nevzdal a po časech ve dvojici s Nelou Mládkovou se k nim přidala mladá posila – Ondra Vácha. Takže kromě Neliných fléten a saxofonu uslyšíte i cajon a akordeon.

Velmi očekávanou položkou programu se stala skupina Klíč, která po desetileté pauze předloni obnovila činnost. V plném složení hraje jen jednou ročně a i sestava Klíč – kvartet (tj. manželé Marianovi a Krupičkovi) si síly šetří a nechává se vidět snad tak 10x do roka, festivaly pečlivě vybírá. Jejich renesanční i cikánské písničky rozžhavili publikum, spokojenost byla na obou stranách veliká a dle zákulisních informací by mohli být i na programu příštího ročníku.

Kofe@Vlna z Olomouce hrají ve velice proměnlivém složení. Základ, který se momentálně představil i na FolKališti, tvoří Martin Kofe Meumann a Lubomír Vlna Vaňka. Na poslední chvíli musel odříct basák Standa Skopal, který měl vystoupení ještě s jinou kapelou na jiném festivalu. Stálá flétnistka odjela na stáž do Paříže a náhradní se učila na státnice. Z čehož vyplývá, že kapela má 2-4 členy (dle okolností) . I ve dvojici ovšem kluci produkují spousty muziky. Písně vážné či melancholické střídají ptákovinkami, ke kterým nezapomínají příslušné převleky a komentáře k pobavení diváků.

Pořadatelé se starají opravdu všemožně, areál je dokonale uklizen a připraven, stánky s občerstvením skvěle zásobeny (poslední zavírá ve 3 ráno), zábavy je dost pro malé i velké a všichni se chovají mile a vstřícně. Přesto pořád pátrají, zda je ještě co zlepšovat. Připravili tedy pro diváky malou anketu a ani tady nežádali o čas a snahu účastníků jen tak, tři vylosovaní obdrželi CD některé z vystupujících kapel.
Poté ještě přišlo další, i když trošku už předem avizované, překvapení. Pořadatelé se rozhodli připít si na zdar festivalu se všemi účastníky. Hostesky roznášely „panáčky“ griotky a zelené mezi diváky a zvaly všechny pod pódium. I když někteří váhali, sešlo se dost lidu pro společné foto.

Devítka je na festivalu jako doma, nechyběla na žádném ročníku, Brožovi se ujali i průvodního slova, fanoušci se za nimi přijedou pravidelně podívat a z jejich vystoupení i čiší radost a pohoda, že jsou mezi svými. V pětičlenném složení účinkují od loňského roku, ovšem ani tady změny v příštím roce vyloučeny nejsou. Prozatím však zazněla jak nová píseň pro Madlu Klupkovou Třetí zvonění, tak i obnovená Holka od koní v podání Jindřišky Brožové.

Malé zklidnění před finále vnesli Stráníci. Severočeské duo manželů Veroniky a Luboše Stráníkových (tentokrát bez doprovodu a vtípků Míry Ošance) potěšilo přirozeným a lidským projevem. Písničky v jejich podání rozdávají dobrou pohodu. Zněly hity tria Peter , Paul a Mary i skladby z vlastní dílny, případně písně, které Stráníkům někdo z kamarádů – muzikantů daroval a které už se možná připravují na nové CD-čko.

Přijíždějící traktor dával tušit, že poslední vsuvka pro zpestření příprav kapely bude dost netradiční. Muzikanti z kapel Lážo Plážo, Passage a Devítka se na chvíli proměnili v českou obdobu amerických středoškoláků a rozesmáli publikum až k slzám předělávkou slavného hitu Grease lightning z muzikálu Pomáda. „Trakťák“ měl vpravdě megaúspěch.

Po něčem takovém už nic moc vážného následovat nemohlo a dramaturgie naprosto trefně zařadila na závěr Hop Trop. Vypukla poslední hodinka zpívání, které se volně z pódia rozšířilo i do řad diváků, protože nezanotovat si s kapelou Amazonku, Tři kříže či Jonatána snad ani nejde.

Tím vlastně byl naznačen i další průběh večera, dav se jen volně přesunul k ohni a zpívalo se dál, i Samson se rád přidal a později ho doplnil i Luboš Stráník, zpívali a hráli svorně umělci i diváci. Protože na FolKališti to prostě už tak chodí. Pohoda a skvělá atmosféra se nedá přenést do písmenek, musí se zažít. Ta co třeba příští rok, co vy na to?